Neděle, 21 dubna, 2024

Mám ráda učení

Vzdělání jsem brala vždycky velmi hodně vážně. Nedokázala jsem si představit, že bych byla bez nějakého kvalitního vzdělání. Protože u nás v rodině měli všichni vysokou školu. Tak jsem si řekla, že budu taky taková, že si udělám taky vysokoškolské vzdělání. Samozřejmě tohle dopadlo tak, že jakmile jsem si něco přála, tak to vůbec nedopadlo. Byla jsem z toho velmi nešťastná. Hlásila jsem se na právnickou vysokou školu, byla to právnická fakulta. Opravdu jsem se tam velmi těšila. Jenomže jak už to, tak bývá, tak sen se jenom tak nesplní, jak si člověk přeje. Byla jsem zklamaná z toho, že jsem se vůbec tam nedostala. Ta právnická škola byla úplně můj velký sen. Protože moje maminka a taky můj strejda byli oba dva právníci. A taky mi oba dva řekli, že na právnickou fakultu se dostali oba úplně skvěle a s přehledem.

I ve škole děti malují.

Tudíž to pro a mně bylo docela taky ponižující, že já z jejich rodiny jsem se tam nedostala. A byla jsem z toho zklamaná a nevěděla jsem, jak tohle řeknu svým rodičům, že jsem se nedostala na vysněnou právnickou fakultu, jako oni. Dokonce i můj otec byl takový, že ho to tam moc bavilo. Sice nebylo právník, ale měl vysokoškolské vzdělání v oblasti ekonomiky.

Děti školu potřebují.

Byla jsem ráda, že mám tak chytré a skvělé rodiče, protože jsem si řekla, že alespoň se můžu chlubit svými rodiči. Nedokázala jsem si představit, že bych ale neměla vysokou školu. Tak jsem vystudoval alespoň vyšší odbornou školu v oblasti zdravotnictví. Tohle se mi naštěstí splnilo a já jsem zdravotní sestra. Sice to není úplně můj sen, ale budiž. Tady jde vidět, že člověk se nemůže spokojit jen tak s něčím. nebo že se nesplní sny tak, jak by si člověk přál. Sice mě to dost mrzí, ale člověk si někdy prostě vybrat nemůže. A to ani to, pokud se to týče například vzdělání. Ráda se učím, ale někdy mi to prostě nejde.