Móda mě vždycky bavila a zajímala jsem se o ni. Taky si pamatuji, jak moje babička mi jedno dne kdysi říkala, jak se zajímala o módu taky. A jak ráda si šila své oblečení. Taky mi jednou babička řekla, že když byla mladá, tak se učila šít krásný zimní kožich. Kožešinu dostala od kožešníka, ze které se učila zmíněný kožich. Vy se možná smějete, ale věřte mi, že v té době to prý bylo velké umění, když někdo uměl ušít kožich mimo kožešníka. Babička se o módu opravdu hodně zajímala, tak byla velmi nadšená, když se jí tohle podařilo. A potom taky měla hodně moc zájemkyň, které kožešinu chtěly. Ovšem v té době bylo sehnat si kožešinu velmi těžké. Tedy sice by to možná šlo, ale ty ceny za kožešinu byly opravdu vysoké, že si to nemohl dovolit jen tak někdo. Pamatuji si, jak jednou můj děda prý koupil babičce zimní kožich.
A byl to normálně vlněný kabát, ale vršek kabátu byl z kožešiny, krásné tmavé kožešiny, asi možná norek to byl. A děda říkal, že stál tehdy půlku výplaty. Takže si to představte, že děda bral třeba tehdy tisíc korun měsíčně na výplatu a koupili kožich za pět set korun. Myslím si, že to byla opravdová pálka, takhle drahý kožich. A nejhorší na tom bylo, že babička ten kožich nikdy neměla ani jednou na sobě.
Prý se tomu říkalo nedělní sváteční kožich. Jenomže oni nikdy nikam nešli, protože děda říká, že je to zbytečné si brát tak drahý a krásný kožich, takže opravdu babičko za svůj život neměla nový kožich ani jednou na sobě, byl pouze ve skříni a babička ho i nyní schovaný. Já jsem si ho zkoušela asi před rokem a ani jsem ho nedopnula. Takže moje babička musela být opravdu štíhlá žena. Myslím si, že babička se v módě opravdu vyznala a vyzná se stále, protože i nyní dbá velmi o to, jak vypadá nebo jak jde ven oblečená, hlavně, aby se v tom cítila velmi dobře.